Tak v Nikaragui nás uvítal opravdu silný vítr, parkujeme hned pár kilometrů za hranicemi na břehu jezera Nikaragua a raději nestavíme auto pod kokosovými palmami. Kokos který spadne z výšky na kapotu, tak tam máte pořádný ďolík a pokud spadne na vás, tak už to nerozdýcháte. Je to tak, člověk si to ani neuvědomuje, kokosové palmy jsou krásné, ale pokud je silný vítr, tak se kokosovým hájům raději vyhněte.:-)

V jezeře žijí sladkovodní žraloci,je to jediné místo na světě kde se tyto ryby vyskytují, dorůstají pouze 1.5m a nejsou člověku nebezpeční. My jsme se zastavili v nádherném městečku Granada, které leží na břehu jezera Nikaragua. Opět, jako v každém starém městě nádherná koloniální architektura. Navštívili jsme přilehlé jezerní ostrůvky, které vznikly při erupci nedalekého vulkánu. Auto máme zaparkované na místní hasičské stanici, je to lepší z bezpečnostních důvodů. Byl bych nerad kdyby nám někdo auto ukradl nebo vykradl. Nikaragua je nádherná země jako snad každá kterou projíždíme, vím píšu to pořád o každé zemi, ale je to tak, tento kontinent je úžasný. O afrických zemích jsem to moc nepsal, ale k tomu už se nechci vracet, teď jsme tady a Afrika je už za námi.

Projíždíme Nikaraguou směrem na sever a okolo nás je mnoho činných vulkánů, jeden z nich navštěvujeme. Je zajímavé být nahoře u kráteru a doufat, že zrovna teď si nevzpomene sopka vybuchnout. Prohlížíme si průvodcem lávové tunely a seznamuje nás s historií této sopky. Dozvídáme se také, že do kráteru byli v době revoluce shazováni političtí vězni. Dodnes nikdo neví kolik jich zde zahynulo. Nocování v této zemi není problém, zajedeme do lesa a táboříme. Jen je dobré si vybrat místo suché kde není tolik moskytu. Latinskoamerické země nejsou moc velké, projeté je máte poměrně za pár dnů. Já nejsem zrovna plážový typ, takže se u oceánu moc nezdržujeme, jen výjimečně kvůli Šárce. Ale musím říci, že pokud někdo má rád pláže, tak ať letí do Latinské Ameriky, jsou tu nádherná místa na romantické koupaní. Bílý písek, palmy a úžasné západy slunce. Z Nikaragui jsme vjeli do Hondurasu. Celní formality jako obvykle v pohodě.

Jsme ovšem upozorněni na špatnou bezpečnostní situaci v této zemi, proto ji jen projíždíme. Stavujeme se sice dokoupit zásoby v jednom městě, ale ozbrojenci kteří hlídají supermarket nám připomínají, že to tady asi opravdu bude nebezpečné. Honduras přejíždíme v nejužším místě, což je asi 200km. Ještě tentýž den překračujeme hranici do Salvadoru. Na hranicích trochu prudí kvůli kontrole auta, jestli nepřevážíme drogy, ale vše je OK, tak nás pouští dál……Potkáváme nějakého Amíka s Jeepem a ten nám doporučuje Kokosovou pláž ve vesničce El.Cuco u břehu Pacifiku. Malá rybářská vesnička s pár bungalovy a úžasnou pláží nás přivítala. Už byla noc když jsme se ubytovali na parkovišti v areálu bungalovu. Nikdo tu nebyl a majitelé měli velkou radost, že někdo přijel.

Trochu se podivovali nad tím, že nechceme bungalov a že nám stačí jen parking, restaurace, bazén a pláž. Nechtěl jsem jim vysvětlovat, že naše spaní v autě je čistší a příjemnější než jejich bungalovy, ale vše ostatní bylo pěkné , včetně čisté vody v bazénu.Strávili jsme tu několik dní,místní kuchyně je naprosto úžasná.Vedle areálu ve kterém parkujeme bydlí rybář jménem Chosé,ten každé ráno přiváží do restaurace čerstvé ryby,nemusím vám popisovat jak výborné jsou mořské ryby na grilu, je to úplná pohádka.:-) Trávíme v tomto ráji asi týden ,už se se všemi dobře známe a když nastane den odjezdu musíme se rozloučit s každým.

Jsou to opravdu skvělí pohostinní lidé.Z El.Cuco míříme do vnitrozemí na San.Salvador (hl.město) a Santa Anna.Vnitrozemí Salvadoru je celkem v pohodě,občasné policejní kontroly nás moc neobtěžují.Dorážíme do malého městečka ve kterém je archeologické naleziště Joa De Cerén.Je to odkrytá stará domorodá vesnice,která byla pohřbena do sopečného popela.Je to něco úžasného,areál je památka chráněná Unescem.Navštěvujeme přilehlé muzeum a večer se utáboříme v přilehlém pralese. Druhý den pokračujeme směrem do Guatemaly přes Ahuachapán.

Pozdravujeme všechny doma 🙂 Milan a Šárka