Jsme na hranicích do Ekvádoru, vše probíhá hladce a my za pár minut míříme po krásné silnici do vnitrozemí. Tady se nám to bude jezdit! 1l nafty tu stojí v přepočtu 5Kč, což je směšné proti ceně za naftu v ČR. Ekvádor je krásná tropická země s hlubokými pralesy a konečně už se neplahočíme v poušti, ale projíždíme krásnou zelenou přírodou. Šárka si zvyká, že při táboření v lese musí být ve střehu a dávat pozor kam a na co šlape. Bylo by nemilé kdyby ji kousnul nějaký had, je jich tu dost.Většinou se snažíme najít na spaní plac, kde je štěrk nebo nízká tráva,abychom měli přehled. To je dost důležité,člověk za pár měsíců v těchto zemích otupí a nedává moc pozor,ale to je chyba! Musí se dávat pozor na vše. Pokud by došlo k nějakému většímu úrazu zkomplikuje to další cestu. Já chci věnovat aspoň jeden den v Ekvádoru údržbě auta, proto zajíždím do servisu Toyota a zařizuji vše potřebné.
Personál je ochotný a velmi přátelský, vyptávají se na naší cestu a na kvalitu auta. Šéf nám věnuje propagační materiál jejich autosalonu a nakonec ani nechtějí zaplatit za provedenou práci a přejí nám šťastnou cestu. Nechápeme, to se nám ještě nestalo!!!:-)

V restauraci u autosalonu si dáváme výborný oběd za 3 dolary. Ty ceny nás stále překvapují! Auto máme po kontrole, ještě bychom ho potřebovali umýt a vyřešit prasklý pant zadních dveří. Potřebuji vysoustružit čep a opravím si pant. Ptáme se místních kde najdeme nějakou dílnu se soustruhem. Jeden ochotný pán nám radí kde najdeme soustružníka. OK. jedeme tam, je to po cestě směrem na hranice s Kolumbií. V malé vesnici nacházíme dílničku zámečníka a za hoďku máme pant opravený.

Platíme směšných pět dolarů. Ekvádor je opravdu země velmi levná…….Konečně můžeme v klidu zase cestovat .Při cestě do hlavního města je oblast kde i dnes jsou vesnice domorodců ,kteří žijí jako dřív. Jsou nápadní červenými zbarvenými vlasy, žijí v souladu z přírodou a jsou k cizincům velmi přátelští.

My pomalu směřujeme k rovníku ,který protíná Ekvádor asi 25km severně od hlavního města Quita. Bohužel na nové silnici není žádné označení rovníku jako je tomu třeba v Africe. To že jsme na rovníku, poznáváme pouze podle GPS. Na staré silnici nějaké označení prý je, ale ta je někde v údolí pod námi a už se používá jenom minimálně.

Ekvádor není velká země a proto za několik dnů se ocitáme na hranicích do Kolumbie.

Formality proběhnou bez problémů a my za hodinu opouštíme hranice a míříme do prvního kolumbijského města. Musíme najít bankomat a vyzvednout si místní měnu, abychom mohli fungovat v nové zemi.

V Kolumbii je naprosto běžné, že jsou na silnicích početné policejní a vojenské kontroly. Je všeobecně známo, že Kolumbijská vláda za podpory USA se snaží vymýtit nelegální pěstování koky a proto všemi možnými prostředky bojuje proti místní drogové mafii.

Nám tyto opaření nevadí, jelikož policisté jsou k nám velmi slušní. Projíždíme tuto zemi směrem na sever a přespáváme v místních vesnicích. Kolumbie je naše poslední jihoamerická země. Proto naše cesta směřuje do přístavního města Cartagena. Z Kolumbie nevede silnice do Panamy. Trans kontinentální silnice vedoucí z jihu Jižní Ameriky až na Aljašku, je v těchto místech přerušena a Kolumbii lze opustit pouze lodí nebo letecky. V hraniční oblasti s Panamou se rozkládá národní park Darien a přes ten bohužel žádná cesta nevede. Je to zvláštní,jedná se jen o asi 100km, ale kolumbijská vláda nedala souhlas ke stavbě silnice vedoucí do Panamy. To nám trochu komplikuje naší cestu,musíme auto naložit na loď a poslat do Panamy,abychom mohli pokračovat dál na sever.

Přijíždíme do Cartageny. První noc spíme v areálu koňských stájí. Viděli jsme u silnice reklamní směrovou tabuli a odbočili. Šárka má ráda koně a vše kolem nich. Po stájích nás provedl přímo majitel. Úplně náhodou jsme se ocitli v jedné z nejlepších stájí v Kolumbii. Ceny za koně se tu šplhají do statisíců dolarů. Byli jsme pozváni na výbornou večeři a bylo nám nabídnuto přenocování v přilehlém hotelu. To jsme s díky odmítli. Jsme už zvyklí na naše auto. Druhý den nám Karlos (majitel stáje) domluvil schůzku s jeho známým, který nám sehnal kontakt na lodní společnost co se zabývá přepravou aut. Moc nám Karlos pomohl a my touto cestou moc a moc děkujeme:-) Vzhledem k tomu, že loď odplouvá až za několik dnů, máme čas si prohlédnout staré historické centrum Cartageny.

Je opravdu na co se koukat, španělská koloniální architektura je nádherná. Staré město obklopuje původní opevnění a nedaleko je vojenská pevnost. Nadešel čas předání naší Toyoty do přístavu. Je ráno a já zanechávám Šárku v hotelovém pokoji a mířím s vozem do přístavu. Vše musí zkontrolovat antinarkotická policie a z informací vím, že to bývá velmi důkladná kontrola. No informace opravdu nelhali, auto nám prohlíží asi dvě hodiny a nakonec tam ještě pouští cvičeného psa.Vracím se na hotel taxíkem asi po třech hodinách. Auto zůstalo na zvláštním parkovišti v přístavu. Bude naloženo na loď co vozí nová auta a převezeno do přístavu Colon v Panamě.

My teď musíme sehnat přepravu pro nás. Mám několik tipů od místních. Do Panamy se lze dostat na soukromé jachtě (cena za osobu asi 300 USD), nebo nákladní lodí co vozí kokosové ořechy, cenu jsem nezjistil, protože jsem našel v přístavu jen asi tři lodě co vozí kokos, ale byly v tak hrozném stavu, že Šárka odmítla s nimi někam jet. Nakonec jsme sehnali letenky přímo do Panama City. Druhý den odlétáme směr Panama. Sbohem Kolumbie, jsi nádherná a byla jsi k nám velmi přátelská.

Milan a Šárka