Ahoj, zdravíme všechny z Afriky. Z nepříjemné Nigerie jsme přejeli hranice do Kamerunu v oblasti vesnice Ekok, což je nejjižnější hraniční přechod do Kamerunu. Hraniční závorou skončily asfaltové cesty a po celních formalitách jsme se ocitli na pralesní bahnité cestě, která vede do horského městečka Bamenda, což je asi 200km. Po takovéto cestě se naše průměrná rychlost pohybuje kolem 30km/h. Ale okolní nádherné pralesy nám špatnou cestu vynahrazují.
Hned po prvních asi 10km vytahujeme z příkopu zapadlé auto, které se nám snažilo vyhnout, ale řidič to nezvládl a zapadl do hlubokého příkopu.
Začíná se smrákat a my začínáme hledat pralesní mýtinu na přespání. Sjíždíme z kopce a přes cestu je převržený náklaďák. Těžce ho objíždíme a pokračujeme dále. Ale hned další sjezd z kopce je nám osudný. Na cestě je hluboké bahno a po stranách opravdu hluboké příkopy. Pravá strana toyotky ujíždí do příkopu a naše pravé přední kolo mizí v bahně. Nepomáhá ani náhon na čtyři kola a beznadějně zapadáme. Naštěstí máme v předním nárazníku výkonný naviják a s jeho pomocí se vytahujeme ven. Auto i my jsme totálně od bahna. Už za tmy dorážíme do domorodé vesnice a ptáme se po chýši náčelníka. Ten nám ochotně uděluje souhlas s parkováním na místním fotbalovém hřišti a my konečně parkujeme a chystáme se ke spánku. Postupně se na nás přijde podívat celá vesnice.
Cameroon je v Africe známý svým dobrým fotbalem a proto vláda nechala zřídit v každé vesnici fotbalové hřiště. Jsou to travnaté plácky s bambusovými brankami většinou hojně využívány po celý den malými i velkými kluky. Fotbal je tu tak populární, že i v malé zapadlé vesnici znají světové fotbalové kluby včetně některých českých fotbalistů. S touto situací jsme počítali a proto jsme sebou vezli starší fotbalový míč světoznámé značky, který jsme věnovali místnímu fotbalovému týmu a udělali jsme jim tím ohromnou radost, že druhý den ráno začli hrát fotbal už v 6.oo hod.

Šárka a africké děti

Při našem ranním odjezdu se s námi loučil celý fotbalový tým, včetně několika místních domorodců.
Pokračujeme přes prales směr Bamenda. Před Bamendou byla cesta už místy vyasfaltovaná čínskou firmou, která měla u Bamendy parkoviště náklaďáků a sídlo. Městečko Bamenda je položena v kopcích asi 1300/nm a teplota vzduchu se pohybuje kolem 18°C, což je velice příjemná změna po velkém dusnu.
Z Bamendy se cesta zahalila do husté mlhy a trvalého deště. Je tu zrovna období dešťů, takže slunko vychází jen někdy.
Pokračujeme směr hlavní město Yaounde, kde parkujeme na bývalé presbitariánské misii a vedle nás už stojí auto z J.Afriky se kterým jeho majitel Karlheinz vyrazil z J.Afriky
kde bydlí, po východním pobřeží do svého rodného Německa. Po návštěvě Německa se vrací do J.Afriky po západním pobřeží. Je sám, je v pohodě, je s ním legrace. Po chvilce jsme si všimli, že u domu parkují dva motocykly s anglickými poznávacími značkami. Patří anglickému páru Isabel a Adrianu, který vyrazil z Londýna a míří taktéž do J.Afriky. Jsme rádi, že po tak dlouhé cestě potkáváme první cestovatelé, se kterými si můžeme vyměnit informace a zážitky. Sedíme společně u stolu a vyprávíme si a v tom se na cestě k misii objevuje starší Land Rover a parkuje u nás. Opět pár, který má auto z J.Afriky, ale muž jménem Glan je z Kanady a žena jménem Clare z Anglie. Staví střešní stan a přisedávají si k nám. Tento pár míří opačným směrem z J.Afriky do Evropy kde Clare odlétá do Anglie a Glan se vrací po východním pobřeží zpět do J.Afriky. Sešla se tu krásná mezinárodní partička cestovatelů a aby tomu ještě nebyl konec, tak po hodině přijíždí další Land Rover z Lucemburska. Opět pár a opět velice příjemní lidé Constanze a Georges. Ti ovšem cestují už hodně dlouho a vyrazili v roce 2009 lodí z Evropy do Kanady a pak po ose přes Kanadu celou Severní Ameriku až do Buenos Aires, kde naložili auto na lodˇ a přepluli do Dakaru( Senegal) a odtud pokračují okolo Afriky tzn. Stejnou cestou jako my. Nás samozřejmě zajímali informace z jejich cesty a získali jsme velmi důležité info. Debatovali jsme dlouho do noci a šli spát velmi pozdě. Druhý den jsme začli vyřizovat víza do dalších států a mezi tím jsme projeli JZ Cameroon a vyplnili tak několik dnů.

Konečně nadešel den kdy máme víza pohromadě a můžeme vyrazit dál směr jih. Přejíždíme hranici z Cameroonu do Gabonu a míříme směr Librevil(hl.město). Cestou přejíždíme rovník a opouštíme severní polokouli. V Librevil se snažíme získat víza do Angoly, ale ambasáda je uzavřená. Cestou z Librevil potkáváme jednoho francouze, kterému nabízíme pomoc při poruše jeho vozidla a on nám na oplátku zařizuje několika denní pobyt v nepřístupné oblasti pobřeží, kde je Gabonskou vládou uzavřen přístup. Po delší cestě džunglí se ocitáme na nádherném panenském pobřeží, kde písčité pláže střídají mangrovy.

Slunce nad Afrikou

Jsme tu úplně sami, francouz odjíždí a nechává nás ve své domorodé chatce. Ten pán byl ze skupiny francouzských vědců, kteří provádějí v této oblasti výzkum mangrovů. Bylo to úžasné místo. Z Librevil jsme zamířili do známého městečka Lambaréne, kde založil první africkou nemocnici MUDr. Albert Schweitzer. Prohlídka muzea a starých původních budov byla velice zajímavá a působivá. Za Lambaréne se asfaltová cesta mění v prašnou a my několik dnů putujeme k hranicím s Congem. Při vjezdu do Conga se loučíme se slušnými kamenitými cestami a vjíždíme na totálně zničenou prašnou a kamenitou cestu a naše rychlost se snižuje na 20-30km/h, ještě že v Congu začalo období sucha a my se zatím nemusíme potýkat s bahnem čeká nás 700km na nejbližší asfalt. Po třech dnech se naše zaprášená toyota dostane na asfalt.
Asfalt je další věc do které jsme se zamilovali, po asfaltu nám zbývá posledních 60km do hl.města Brazavil.
Zde se ubytováváme ve známem Hippocampu. Je to jedno z mnoha míst v Africe, kde se potkávají cestovatelé ze všech koutů světa. My jsme zde ale sami a z knihy návštěv jsme zjistili, že zde již bylo mnoho cestovatelů, kteří brázdili Afrikou cestou necestou. Musíme vyřešit v tomto městě velký problém. Potřebujeme se dostat do DR.Congo a jelikož nám v cestě brání obří řeka Congo musíme využít trajektu, který ovšem nejezdí, protože má rozbitý motor. Prý možná v pondělí pojede. Jinou možnost než čekat nemáme a nejbližší most je asi 700km a z toho 600km vede cesta džunglí. No necháme se překvapit jak tohle všechno dopadne, to se dozvíte v příštím článku.
Hodně pozdravů z Republiky Congo Milan a Šárka.