Opouštíme Namibii a překračujeme hranice do JAR. Celníci jsou ochotní a my za chvíli uháníme po krásné silnici v Jihoafrické republice směr Kapské Město. Jihoafrická republika je nádherná, ale mě štve to, že tam není možno kempovat na divoko. Silnice jsou lemovány ploty a nejde sjet mimo silnici. Proto spát se dá pouze na odpočívadlech nebo najít oficiální kemp. Kempu je v JAR poměrně dost, ceny se pohybují 300Kč-600Kč na noc pro dva lidi. Dorazili jsme do Kapského města, návštěva tohoto města je pro mne pokaždé zážitek. Stolová hora, nádherné pláže na jihu města atd. Nechali jsme zaparkované auto na parkovišti na kopci proti stolové hory a šli se projít na krásné vyhlídky. Úžasné pohledy na město a okolní pobřeží nás uchvátily. Vracíme se na parkoviště k autu a nějaký pár mě česky zdraví. „Dobrý den“, bylo to příjemné překvapení. První setkání po 7 měsících cestování po Africe s krajany. Dva kluci ze Slovenska, průvodci cestovní kanceláře působí v Jihoafrické republice a provází turisty se Slovenska a z Čech. Dali jsme si pivko v plážové restauraci a povídali o Africe. Bylo to příjemné setkání, kluci byli super.

Z Kapského Města jsme pokračovali kolem pobřeží k vesnici Gans Bay a pak k nejjižnějišímu cípu afrického kontinentu. Pro Michala to byla první návštěva na nejjižnějším cípu, tak jsem ho provedl blízkým muzeem ve starém majáku. Propátrali jsme okolí a dalekohledem pátrali po velrybách. Bohužel tentokrát jsme nic neviděli. S Šárkou jsme tu pozorovali kosatky. Přespáváme na parkovišti a ráno pokračujeme dál směr Port Elizabeth. Blíží se doba našeho odletu zpět domů. Musíme ještě zařídit přepravu auta do Buenos Aires. Domlouváme se co a jak uděláme. Blíží se duben a na jižní polokouli se schyluje k zimě. V Argentině, kam se moc těším chci navštívit hlavně Patagonii a tam je to nejvhodnější v létě, tzn. v listopadu prosinci. Jezdit do Patagonie v květnu-červnu je hloupost. Plánujeme, radíme se a volíme následující variantu. Necháme připravené auto u mého známého Kárla, který bydlí v East Lodnon a domluvíme se s ním, že auto jen převeze do přístavu koncem srpna. Tam ho přepravní firma naloží a převeze v kontejneru do Buenos Aires. No a tam si ho už vyzvednu já s Šárkou. Cesta přes oceán trvá asi měsíc, takže v Buenos Aires bude koncem září.

OK, takhle by to šlo…Vše je naplánováno a my pokračujeme přes Port Elizabeth do East London. Vítáme se s Kárlem po dvou měsících co jsme ho viděli naposledy, vysvětlujeme náš plán. Se vším souhlasí a my připravujeme Toyotu na naložení do kontejneru. Vše ze střechy dáváme dolu do auta. Naviják z předního nárazníku radši uklízíme taky do auta. Vypouštíme vodu ze sprchy, likvidujeme zbytek potravin. Auto je připraveno, vyčištěno, jen převést do přístavu. Domlouváme se s přepravní společností, zjišťujeme podrobnosti přepravy atd.

Nadešel den odletu, loučíme se s Karl Heinzem na letišti v East London a absolvujeme několika hodinový let do Prahy. Těšíme se na rodinu, na kamarády, ale Afriku máme v srdci. Určitě se sem ještě vrátím. Už teď mám v hlavě tajné plány.

Milan, Michal a Šárka (už zdravá a připravena na další dobrodružství)