FACEBOOK
PARTNEŘI
koliba-rustika.cz

Pavel Driver

Chcete se stát partnerem tohoto serveru? Kontaktujte nás.

11.díl Mount Everest

Heduš pod Everestem

Tak jsme konečně zase v Káthmándú. Můžeme říct, že máme toho chození po horách docela dost. Skoro 20 dnů jsme chodili pěšky po Himalájích….
Trek do základního tábora horolezců pod Mt.Everest  je docela náročný. Sednete do malého letadla na letišti v Khatmandu a to vás dopraví do Lukly asi 2600m/nm (malá vesnička na upatí Himalájí). Přistání v Lukle je docela zážitek, letadla přistávají do kopce a hned brzdí, aby se nerozbila o skálu. Doporučuji slabším povahám nekoukat pilotovi přes rameno při přistání.

No my jsme to zvládli a hned z letiště jsme si to namířili směr Namche Bazar. Prošli jsme Luklou a po klikaté stezce jsme pomalu stoupali do kopců a zase sestupovali do údolí. Poslední kopec před Namche je docela náročný. Šplháte o 900m výše asi na 3km.

Namche leží ve výšce 3500m/nm. Je to velká horská vesnice, kde je mnoho ubytoven a restaurací včetně. trekingových obchůdků. Zde jsme strávili dva dny kvůli aklimatizací. Největší nebezpečí tohoto treku je vysokohorská nemoc!!! Mnoho lidí se cítí dobře a okamžitě pokračuje výše. To je velká a nebezpečná chyba a může vás to stát mnoho peněz, ale hlavně život! Běžné zdravotní pojištění platí do nadmořské výšky 2500m a vrtulník z Periche(asi 4200 m.n.m.) stojí asi 3500 USD. No a můžu říct, že vrtulník jsme potkávali docela často. Mnoho lidí to podcení a pak jde o život. Takže my jsme si trochu odpočinuli v Namche, najmuli sherpu a pak pokračovali dál.

Než jsme se dostali do již zmiňovaného Periche trvalo to asi 3 dny. Tam jsme opět zůstali 2 dny a zde se již objevily první známky nevolnosti a bolesti hlavy. Mě pár hodin bolela hlava a Frenk měl střevní problémy. No moje bolest hlavy ustoupila, ale Frenk trpěl dál. Pokračovali jsme v náročném stoupání dál a dál. Fyzická zátěž ve vysoké nadmořské výšce je fakt hrozná. Nemůžete popadnout dech a musíte hodně šetřit s energií. Jen malé kroky a pomalu výš a výš. Hory se vám odvděčí za tu námahu svou nádherou. Himálaje jsou fantastické, ale zároveň hrozivé. Jediný špatný krok a je konec. Pod uzoučkými stezkami jsou stametrové propasti.

Konečně jsme dorazili do Labouche 4800m/nm. Frenk už mele z posledního a Eva má dost vážné problémy. Není to žádná legrace. Je zataženo, sněží a vrtulník by se sem nedostal. Zůstáváme na noc v ubytovně. Každá noc kterou trávíte ve výšce nad 3500m je něčím zajímavá. Nejdříve se vám zdají různé sny a čím stoupáte výše,  tím jsou ty sny divočejší až nespíte vůbec. Prostě nad 4500m se nedá spát. Druhý den žádná změna. Frenkovi je blbě a  Eva má navíc bolesti na hrudi. Nemůže jít dál!! Venku sněží a my jsme jeden den od cíle. Do ubytovny dorazil Angličan, který šel ze shora a informoval nás o špatném počasí. Rozhodl jsem se, že to risknu a půjdu sám se šerpou Nimem. V duchu jsem se modlil a prosil duše horolezců, kteří odpočívají pod nejvyšší horou světa, ať zařídí dobré počasí.

No asi to zafungovalo a za pár hodin přestalo sněžit. Dorazili jsme s Nimem do Gorakchep 5200 m.n.m. Nim mně fakt štval, na něj žádná nadmořská výška neplatila a vůbec nebyl unavený.  Poskakoval po cestě a zpíval nějakou nepálskou písničku. Já funěl za ním a nemohl ani mluvit. Nepálští šerpové jsou vůbec týpci, nosí na zádech až 120kg a jsou hubený a malý.Turisté mají značkové oblečení a goretexove pevné boty. Šerpové chodí v gumových teniskách nebo v pantoflích. Žijí celý život vysoko v horách a nadmořská výška jim nedělá problémy….

V noci byla pěkná zima, venku asi -20 stup. a v pokoji asi -5. V himalájských ubytovnách se totiž netopí. Večer se zatopí pouze v restauraci, kde jsou uprostřed místnosti železná kamna. Nacpou se jačím trusem, zalejí petrolejem a už fajrujou. No a kolem si sednou šerpové a turisti a vyhřívajíi se.

Noc jsem přečkal a ráno v 5.00 vyrazil s Nimem na  závěrečnou cestu. Stoupali jsme na kopec jménem Khala Pathar do výšky 5500m/nm, ze kterého je nejlepší výhled na Mt.Everest. Rozednívalo se a nebe bylo nádherně čisté. Klepal jsem se zimou a fakt už jsem nemohl.Vystup mně uplne ničil, byl jsem K.O, ale přeci to nevzdám. Vyšlo slunce a ozářilo himálajské velikány…..Tak za to to stálo!!!! Bylo to něco úžasného, nad Everestem se vyhouplo slunce a rozzářilo sníh na okolních horách a později i na ledovci. Mezitím jsme dorazili na vrchol Khala Pathar a já mohl fotografovat.

Asi po půl hodině jsme sestoupili o 300m níže do ubytovny. Dali jsme si čaj a pak pokračovali zpět do údolí,  kde leží La bouche. Tam nás už čekala Eva s Frenkem. Evě bylo pořád špatně, ale Frenk se rozhodl po shlédnutí mých fotografií, že chce na horu taky a že už mu je lépe. Domluvili jsme se, že já sestoupím s Evou do Namche a on nás pak s Nimem dožene. No dolů už se jde podstatně lip, nemusíte se aklimatizovat a jde to docela rychle. Do Namche jsme dorazili za tři dny. Tam jsme si odpočinuli a počkali na Frenka. No a pak jsme to za jediný den zmákli do Lukly.To bylo náročný!! Přespali jsme a ráno letěli do Káthmándú. No a teď čekáme v Káthmándú na nová indická  a pakistánská visa. Doufám, že brzo budeme moct odjet. V Nepálu je po volbách a v těch zvítězili komunističtí maoisté. Docela mně to překvapilo, ale je tu klid a nic se neděje. My budeme pokračovat přes Nepál zpět do indického Dillí, kde musíme zažádat o nová íránská visa. No a pak Pákistán, Írán a domů. Takže se snad přihlásíme z Pákistánu .Ve městě Queta je internet a tak zase něco písneme.

Video

Visitors

Free counters!
Webdesign: Kabris|NET