FACEBOOK
PARTNEŘI
koliba-rustika.cz

Pavel Driver

Chcete se stát partnerem tohoto serveru? Kontaktujte nás.

04. díl Chennai

Heduš se hlásí z Chennaie

Dorazili jsme do Chennaie, je to velké město, které má 6 mil. obyvatel. Většina z těchto lidí bydlí v chudinských čtvrtích nebo ve slamech podél řeky, která se v Chennai vlévá do moře. Sotva jsme vjeli do města už jsme zůstali stát ve velké asi dvouhodinové zácpě.

Lidé si s námi chtěli povídat, koukali do auta a pořád opakovali, že nás vítají v Indii. To je velmi milé!!! Nedovedu si představit, že když Ind přijede k nám, tak ho vítáme na křižovatce, když je červená. To asi těžko!!!

Tvrdě jsme se procpali hustým provozem k přístavu, kde jsme předpokládali nějaké kanceláře dopravních firem, které by nám mohli dopravit naše auto přes moře do Singapuru. Byla sobota večer, našli jsme si místečko na spaní přímo v přístavu a šli hajat.

V noci byla trochu bitka s moskyty, ale vyzráli jsme na ně s moskytiérou a spinkali jak andílci. V neděli jsme omrkli město a místní pláž, fakt super pláž!! V polovině Chennaie se vlévá do moře řeka….nebo spíše stoka lemovaná slumy (slaměné chýše, ve kterých bydlí ti nejchudší). Ta řeka tak smrdí, že jsme se příští dny podle toho smradu orientovali. Pláž je používána místními k promenádě, ale taky se na ni chodí na toaletu, takže musíte dávat velký pozor, aby jste nešlápli na minu, která v písku není moc vidět.

Noc jsme strávili opět v přístavu. Ráno začal boj!! Museli jsme sehnat přepravní firmu a taky koukat na cenu přepravy. Ta se pohybuje od 800 do 1200 USD, takže celý den jsme jezdili po městě a smlouvali.

V úterý jsme měli domluvenou firmu, která začala vše vyřizovat. Vyřízení dokladů trvalo tři dny. Během těchto dnů jsme navštívili místní ředitelství policie kvůli nějakému potvrzení. Tam jsme se seznámili s policistkou, která pracovala jako zástupkyně nejvyššího komisaře. Byli jsme velmi zaskočeni jejím pozváním na večeři do jejího domu, ale se vší úctou jsem to přijali. Já moc rád po návštěvách nechodím, ale to se nedalo odmítnout. Pozdě večer jsme jedli s celou její rodinou u stolu. Dvě služebné nás obsluhovali a my večeřeli jako králové. Byl čas na odchod, tak jsme se chtěli rozloučit a odjet, ale to pani domu nepřipustila. No tak nic jiného nezbývalo, než přijmout její nabídku a přenocovat.

Ráno jsme vstali a pokračovali ve vyřizování všech potřebných dokladů k přepravě auta. Během dne jsme si našli levný hotýlek, jelikož jsme potřebovali vyprat a umýt auto před naložením do kontejneru. Před hotelem bylo parkoviště, které se nám moc hodilo. Auto jsme zaparkovali a k dopravě používali místní rikši. Je to pohodlnější než se nervovat v místním provozu s autem. Našli jsme taky KFC, které nám zpestřilo náš jídelníček. No už jsme tu byli skoro jako doma, ale jenom skoro.

Nadešel den D! Naložili jsme naše umyté a připravené auto do kontejneru, naposledy se na něj podívali a odjeli rikšou do hotelu. Cestou jsme měli všelijaké myšlenky. Co když se loď potopí nebo jim kontejner spadne z jeřábu?! No hotová černá kronika. V hotelu jsme vzali připravené bágly a hurá na letiště. Ve dvě hodiny v noci jsme odlétali s Air India do Singapuru.

Na letišti byl trochu stres, protože náš let měl zpoždění a na informační tabuli nic nebylo a my jsme si mysleli, že nám to uletělo. Vše dopadlo dobře a my seděli v letadle a konečně letěli směr Singapur. V letadle jsme byli jediní cizinci. Vedle mně seděl mladý Ind, který usnul tak tvrdě ze ho nevzbudila ani letuška roznášející občerstvení. To by mně ani tak nevadilo, ale jeho hlava se sesunula na mé rameno a spal dál. Začínal jsem být silně nervózní!!! Dal jsem mu lehce loktem do žeber. Nic moc to s ním neudělalo a pustil slinu na košili, otočil se do uličky a spal dál…

Za tři hodiny přistáváme na velikém letišti v Singapuru……..Tak to zase příště. Všechny zdravíme a přejeme hodně sněhu a lyžování, které si my tady moc neužijeme.

Video

Visitors

Free counters!
Webdesign: Kabris|NET